„Věřím, že cesta ke vzájemné úctě a respektu
vede skrze pochopení vlastních emocí a otevřenou,
respektující komunikaci…“
Také věřím, že duše (dětí) si vybírají své rodiče přesně tak, aby mohly projít a pochopit životní zkoušky, pro které si na Zemi přišly.
A stejně tak věřím, že většina dospělých jedná z podvědomě nastavených programů a vzorců chování, které jako děti převzali od svých rodičů.
A ti zase od svých rodičů.
A ti zase od svých rodičů.
Je však důležité uvědomit si, že naši rodiče a prarodiče a pra pra rodiče, žili v jiné době a čase a my tak můžeme naslouchat jejich příběhům a inspirovat se jejich zkušenostmi, ale NEMUSÍME opakovat jejich vzoce chování, neboť tyto vzorce vychází většinou z bolesti, ze stachu, ze strachu z odmítnutí, ze strachu, že nejsem dost dobrá/ý.
Tyto vzorce nás provází někdy i celý život, nebo alespoň jeho část, dokud si je nezvědomíme, nepoděkujeme jim, že nás doposud „ochraňovaly“ před námi samotnými a nezačneme tu slupku z cibule pomalu odloupávat.
Je to dlouhá, zřejmě nikdy nekončící cesta, ale věřím, že stojí za to.
Tak pojďme touto cestou procházet společně v úctě, respektu a funkční komunikaci
k velkým i těm malým.